Table of Contents

Country Reports

LM Report 2003

English Politika zákazu nášlapných min Nášlapné miny a odminovací práce Pomoc při odminovacích pracech Nášlapné miny/UXO – Oběti a pomoc postiženým

Česká republika

Klíčové události od května 2002: v květnu 2003 na zbrojním veletrhu v Brně údajně česká firma Poličské strojírny nabízela proti-vozidlovou minu s nástražným čidlem. ICBL je toho názoru, že tento druh min je po dle Dohody o zákazu nášlapných min zakázán.

Česká republika se rozhodla vyřadit ze svých zásob všechny “zastaralé anti-vehicle mines” a nahradit je “modernějšími a bezpečnějšími zařízeními.” Legislativa, související s Dohodou o zákazu nášlapných min, vstoupila v platnost 3.prosince 1999.

Politika zákazu nášlapných min

Česká republika podepsala Dohodu o zákazu nášlapných min 3.prosince 1997 a ratifikovala ji 26.října 1999, členským státem Dohody se stala 1.dubna 2000.

Česká republika zdědila zařízení pro výrobu nášlapných min po bývalém Československu. Produkce nášlapných min byla v České republice zastavena v roce 1989. Přechodné moratorium na transport nášlapných min přes území ČR se v roce 1997 změnilo v trvalý zákaz.

Když vstoupila v ČR v platnost legislativa, vyplývající z Dohody o zákazu nášlapných min, bylo na území ČR uskladněno celkem 324 412 nášlapných min. Zničení těchto zásob bylo dokončeno 15.června 2001.^[1] Ministerstvo zahraničních věcí ČR informovalo v červnu 2003 Landmine Monitor, že Česká republika nevlastní žádnou “protipěchotní, směrovou, tříštivou munici, včetně munice typu Claymore.”^[2]

Česká republika se v září 2002 účastnila Čtvrtého setkání členských zemí Dohody o zákazu nášlapných min, kde česká delegace prohlásila, že: “Česká republika je pevně přesvědčena, že Ottawská konvence je jediným životaschopným rámcem pro dosažení světa bez nášlapných min. Proto jsme nejenom připraveni naplnit všechny naše povinnosti, ale také pomoci ostatním státům při plnění jejich povinností, vyplývajících z Dohody o zákazu nášlapných min.”^[3] Česká republika se také účastnila zasedání Stálého výboru v únoru a květnu 2003.

V listopadu 2002 Česká republika hlasovala ve prospěch rezoluce Generálního shromáždění OSN číslo 57/74, která vyzývala k všeobecné implementaci Dohody o zákazu nášlapných min. Česká republika zdůraznila význam Dohody o zákazu nášlapných min také při svých jednáních s Ukrajinou, Republikou Srbsko a Černá Hora, Albánií a Bývalou jugoslávskou republikou Makedonie.^[4]

Česká republika vydala v pořadí již pátou zprávu na základě Článku 7.^[5]

Česká republika je členským státem Úmluvy o konvenčních zbraních (CCW) a jejího Doplňujícícho protokolu II. Patnáctého října 2002 ČR podala zprávu na základě Článku 13 a 11.prosince 2002 se účastnila Čtvrté výroční konference členských zemí tohoto Protokolu.

Pracovní skupina ministerstev obrany a zahraničních věcí, vytvořená v roce 2001 s cílem zabývat se záležitostmi, souvisejícími s implementací Dohody o zákazu nášlapných min a Úmluvy o konvenčních zbraních, se scházela. Ministerstvo zahraničních věcí však nevydalo žádné výstupy z těchto setkání.^[6]

Nadále držené miny na základě Článku 3

Ve zprávě na základě Článku 7 z dubna 2003 ČR deklarovala, že na konci roku 2002 disponovala 4 849 protipěchotními minami, z tohoto počtu bylo 1 375 min typu PP-Mi-SR, 3 344 typu PP-Mi-Sr II a 130 typu PP-Mi-S1-M.^[7] To je stejný počet jako minulý rok.^[8] Miny jsou zamýšleny pro použití v rámci výcviku pyrotechniků a pro zkoušky ochranné techniky a výstroje. Díky restrukturalizaci české armády v roce 2003 není v tuto chvíli k dispozici konkétnější plán na využití těchto min.^[9]

Proti-vozidlové miny s citlivými pojistkami a protimanipulačními čidly

Na Čtvrtém setkání členských států česká delegace uvedla: “Pokud mluvíme o jiných než protipěchotních nášlapných minách, které mohou vážně ohrozit civilní obyvatelstvo, mohu s potěšením prohlásit, že se Česká republika rozhodla počínaje začátkem příštího roku nahradit zastaralou munici, včetně některých typů proti-vozidlových min, modernějšími a bezpečnějšími zařízeními.” ^[10] V březnu 2003 Ministerstvo zahraničních věcí vysvětlilo, že: “V rámci probíhající reformy české armády se Česká republika rozhodla zničit veškerou zastaralou a neužitečnou munici, včetně některých typů proti-vozidlových min. Časový horizont zničení této munice závisí na dostupných finančních zdrojích. V tuto chvíli není Česká republika schopná poskytnout detailnější informace, týkající se této otázky.”^[11]

ICBL vyjádřila znepokojení nad tím, že některé české proti-vozidlové miny, především ty s nástražnými čidly, mohou být použity jako protipěchotní nášlapné miny a proto by měly být považovány za zakázané podle Dohody o zákazu nášlapných min. Čeští představitelé již dříve vyjádřili své přesvědčení, že proti-vozidlové miny nejsou podle této dohody zakázány. Dále uvedli, že ČR nevlastní žádné proti-vozidlové miny s nástražnými čidly, které mohou explodovat následkem neúmyslného zavinění člověkem. ^[12]

V květnu 2003 na zbrojním veletrhu IDET v Brně (Mezinárodní výstava obranné a bezpečnostní techniky a speciálních bezpečnostních systémů) údajně česká firma Poličské strojírny nabízela proti-vozidlovou minu typu PD-Mi-PK s nástražným drátem.^[13] ICBL je toho názoru, že tento druh min je podle Dohody o zákazu nášlapných min zakázán.

Na základě žádosti o komentář v této záležitosti Ministerstvo zahraničních věcí odpovědělo, že: “Ottawská konvence se netýká proti-vozidlových min a proto nemůžeme souhlasit s tvrzením, že vystavování těchto min je porušením této konvence.”^[14]

V odpovědi na podobnou událost z května 2001, Ministerstvo zahraničních věcí v dubnu 2002 prohlásilo, že nepovažuje použití proti-vozidlových min za porušení Dohody o zákazu nášlapných min: “PD-Mi-PK je považována za legitimní výzbroj a podle našeho přesvědčení může být používána v rámci Doplňujícího protokolu II.”^[15] Ministerstvo dále uvedlo, že poradilo firmě Poličské strojíny, aby budoucí vystavování této miny konzultovala.^[16]

Nášlapné miny a odminovací práce

V České republice byly minami a nevybuchlou municí (UXO) kontaminovány dva vojenské prostory, v minulosti využívané sovětskou armádou. Oblast Mladá byla vyčištěna v červnu 2000. Vyčištení vojenského prostoru Ralsko (rozloha 250 kilometrů čtverečních) mělo být dokončeno nejprve v roce 2001, ale vzhledem k objevení dalších kontaminovaných míst, musel být tento termín posunut až do konce roku 2003.

V březnu 2003 Ministerstvo zahraničních věcí oznámilo, že vyčištění původně naplánované oblasti v Ralsku bylo dokončeno. Podle prohlášení Ministerstva bylo vyčištěno 88 439 349 metrů čtverečních plochy. V této oblasti se našlo a následně bylo zničeno 6 628 kusů stavební výušniny a dalších výbušných elementů, včetně protipěchotních nášlapných min.^[17] Na Čtvrtém setkání členských států česká delegace uvedla, že v prostoru Ralska bylo v první polovině roku 2002 nalezeno a zničeno více jak 13 000 kusů nevybuchlé munice (UXO) a min. ^[18] Zpráva na základě Článku 7 z 31.prosince 2002 uvádí, že v protoru Ralska bylo zničeno 304 743 UXO.^[19]

V souvislosti s objevením nových oblastí v Ralsku, kontaminovaných UXO a minami, Ministerstvo zahraničních věcí ČR v březnu 2003 uvedlo, že “Na základě směrnice české vlády číslo 95 z 22.ledna 2003, se začne s dekontaminací další oblasti o rozloze 3500 hektarů.”^[20]

Na některých místech v ČR (například v bývalých vojenských protorech Milovice a Ralsko) byla objevena také nevybuchlá munice z druhé světové války. V roce 2002 bylo nalezeno a zničeno 5 949 kusů min, ručních granátů, projektilů a více jak 26 000 kusů UXO.^[21]

Pomoc při odminovacích pracech

V roce 2002 poskytla Česká republika prostřednictvím International Trust Fund (ITF) 50 000 amerických dolarů na odminovací práce v oblasti řeky Lukavać v Chorvatsku. V rámci projektu NATO Partnerství pro mír ČR poskytla 10 000 amerických dolarů na zničení zásob nášlapných min v Albánii. Libanonské vládě poskytla Česká republika šest odminovacích pluhů v celkové hodnotě 310 000 korun českých (zhruba 11 000 amerických dolarů).^[22] Prostřednictvím ITF věnovala Česká republika 50 000 amerických dolarů na odminovací práce, prováděné v Kosovu organizací DanChurchAid.^[23] České jednotky i nadále působí v Kosovu v rámci mezinárodních sil KFOR a podílejí se také na odminovacíh pracech, pokud je to nutné.^[24]

Nášlapné miny/UXO – Oběti a pomoc postiženým

V roce 2002 byli následkem exploze UXO zabiti v ČR dva lidé a deset bylo zraněno.^[25] Čtyři lidé zemřeli a jeden byl zraněn ve dvou různých případech v průběhu roku 2001. Podle údajů Ministerstva zahraničních věcí z února 2001 bylo následkem exploze min nebo UXO zraněno v ČR od roku 1960 200-300 lidí.^[26]

Zdravotní pojištění je v ČR povinné, hradí náklady na léčbu a poskytuje kompenzace v případě ztráty příjmu.^[27]

---

[1] Část zásob nášlapných min byla zničena ještě předtím, než Dohoda o zákazu nášlapných min vstoupila v platnost. Viz. Landmine Monitor Report 2001, str. 677 a Landmine Monitor Report 2002, str. 224.
[2] Fax od Jiřího Svobody z oddělení OSN Ministerstva zahraničních věcí ČR, 10.června 2003.
[3] Prohlášení velvyslance Alexandra Slabého ze Stálé mise ČR u OSN v Ženevě, Čtvrté setkání členských zemí, Ženeva, 16.-20. září 2002.
[4] Fax od Jiřího Svobody z Ministerstva zahraničních věcí ČR, 10.června 2003.
[5] Zpráva na základě Článku 7, 30.dubna 2003 (pro kalendářní rok 2002); Zpráva na základě Článku 7, 3.května 2002 (pro kalendářní rok 2001); Zpráva na základě Článku 7, 30.června 2001 (pro období do 30.černa 2001); Zpráva na základě Článku 7, 30.dubna 2001 (pro období do 30.dubna 2001); Zpráva na základě Článku 7, 15.srpna 2000 (pro období do 1.července 2000).
[6] Dopis Jiřího Svobody z oddělení OSN Ministerstva zahraničních věcí ČR, 27.března 2003.
[7] Zpráva na základě Článku 7, Formuláře B a D, 30.dubna 2003.
[8] Před dvěma lety deklarovala ČR vlastnictví 4 859 nášlapných min, deset z nich bylo tedy pravděpodobně použito. Ministerstvo zahraničních věcí přesto trvá na tom, že žádná z nášlapných min nebyla použita a že i dnes disponuje ČR 4 859 minami. “Jakékoli nesrovnalosti v počtech skladovaných min jsou výsledkem administrativní chyby, která by měla být napravena.” Fax od Jiřího Svobody z oddělení OSN Ministerstva zahraničních věcí ČR, 27.března 2003.
[9] Telefonní rozhovor s podplukovníkem Richardem Máchou z oddělení Strategického plánování Ministerstva obrany, Praha, 5.května 2003.
[10] Prohlášení velvyslance Alexandra Slabého ze Stálé mise ČR u OSN v Ženevě, Čtvrté setkání členských zemí, Ženeva, 16.-20. září 2002.
[11] Dopis Jiřího Svobody z oddělení OSN Ministerstva zahraničních věcí ČR, 27.března 2003.
[12] Viz. Landmine Monitor Report 2002, str. 222-223.
[13] Německá iniciativa za zákaz nášlapných min, “Czech arms producer suspected of violating the Ottawa Convention,” www.landmine.de
[14] Fax od Jiřího Svobody z oddělení OSN Ministerstva zahraničních věcí ČR, 10.června 2003.
[15] Fax od Josefa Vítka z oddělení mezinárodních organizací Ministerstva zahraničních věcí, 15.dubna 2002.
[16] Viz. Landmine Monitor Report 2002, str. 223 a Landmine Monitor Report 2001, str. 677.
[17] Dopis Jiřího Svobody z oddělení OSN Ministerstva zahraničních věcí ČR, 27.března 2003 a fax z 10.června 2003.
[18] Prohlášení velvyslance Alexandra Slabého ze Stálé mise ČR u OSN v Ženevě, Čtvrté setkání členských zemí, Ženeva, 16.-20. září 2002.
[19] Zpráva na základě Článku 7, formuláře C a G. 30.dubna 2003.
[20] Dopis Jiřího Svobody z oddělení OSN Ministerstva zahraničních věcí ČR, 27.března 2003.
[21] Tamtéž; Fax od Jiřího Svobody z oddělení OSN Ministerstva zahraničních věcí ČR, 10.června 2003.
[22] Tamtéž; odpověď na dotazník Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, 13.prosinec 2002.
[23] “Česká republika dotuje tento rok odminovací práce v Albánii,” ČTK, 18.června 2003.
[24] Zpráva na základě Článku 13 Doplňujícího protokolu II Úmluvy o konvenčních zbraních, formulář E, 15.října 2002.
[25] Dopis Jiřího Svobody z oddělení OSN Ministerstva zahraničních věcí ČR, 27.března 2003.
[26] Viz. Landmine Monitor Report 2002, str. 225-226.
[27] Viz. Landmine Monitor Report 2002, str. 226.